Logoporadna

V této sekci Vás chceme informovat o zajímavých článcích nebo odkazech na internetu. Jsou věci, o kterých byste měli vědět a které by Vás mohli zajímat. Budeme rádi, když si je přečtete a přinesou Vám zábavu i poučení. Také Vám zde nabídneme rady a materiály pro Vaši práci s dětmi doma.

Možná jste si říkali, jak je možné, že právě Vaše dítě špatně mluví nebo mluvit vůbec nechce. Kdy máte uvažovat o nápravě řeči? Stačí, když bude Vaše dítě navštěvovat třídu, kde se logopedické prevenci věnují učitelky? Stačí, když si budete s dítětem říkat říkanky, které jsou přeplněné hláskami, které Vaše dítě nezvládá?

Důležité je hned v úvodu si říct, že hlavní slovo má vždycky logoped – odborník, který určí, co se má kdy a jak nacvičovat. V těchto úvodních kapitolách čerpám z knížky Dany Kutálkové Budu správně mluvit – Chodíme na logopedii.

V naší mateřské škole budeme pracovat pod supervizí Mgr. Heleny Vackové. Dlouholetá zkušenost je tak zárukou, že o Vaše děti bude dobře postaráno.

Nejprve si vysvětlíme, jak se vyvíjí řeč a jakými fázemi musí projít. Již před narozením dítě vnímá tlukot maminčina srdce a slyší různé zvuky a melodie, jejich rytmus. Po narození dítě pláče a kýchá, tím se zapojují plíce.  Některé děti pláčí hodně, některé málo. Pak příjde doba žvatlání, kdy si kojenci hrají se svými mluvidly a vydávají náhodně zvuky pomocí rtů a jazyka. Do půl roka věku mohou žvatlat i děti, které se narodí hluché. Pak už děti napodobují a rozšiřují si svou zásobu slabik. Jsou schopné i porozumět obsahu slov – ukazují Kde máš nosánek? První slůvka se objevují v době, kdy děti začínají chodit. Mluvení závisí na pohybových schopnostech dítěte. Následuje první věta a slovní zásoba se postupně rozšiřuje. Tu rozdělujeme na zásobu pasivní – to jsou slova, které dítě zná, ví, co znamenají, ale do svého slovníčku si je nezařazují a slovní zásoba aktivní, která obsahuje slova, která dítě používá. Nejvíce rodiče překvapí a někdy i unaví období otázek, které se objeví mezi 3–4 rokem a všichni víte, jak je někdy těžké odpovídat – Co to je? A proč? Zde ale nejde tak o to, aby děti od Vás dostaly tu nejfundovanější odpověď, ale aby si s Vámi popovídaly a zkoušejí sociální funkci řeči. Výslovnost se sleduje od třech let věku dítěte, pokud je vše v pořádku začínáme se o výslovnost zajímat až po čtvrtém roce. Nečekejte až na dobu „před školou“ – s těmito názory se setkáváme často. Rodiče mnohdy operují s tím, že je to přece dítě a má nárok si pošišlat. Nemá. Mluvte na ně hezky, zřetelně, nepoužívejte příliš zdrobněliny a nešišlejte na ně. Ale to je spíš výsada babiček  smiley.

Příště se zaměříme na nejčastější příčiny poruch řeči.

Proč naše dítě nemluví dobře? Proč mu nikdo nerozumí? Co děláme špatně, že má vadu řeči? Jak je to možné, že naše starší dítě mluví dobře a mladší má vadu řeči? Nikdo v rodině nemá vadu řeči a naše malé ano. Připadají Vám tyto úvahy povědomé? Trápí Vás? Pak si přečtěte, co všechno může být příčinou poruch řeči.

Aby se mohla řeč dobře vyvíjet, pak musí fungovat mnoho faktorů, které ji ovlivňují.

Chybí-li základní schopnosti, nemůžeme cvičit rovnou dovednost.

Zdrojem informací pro dítě je prostředí, ve kterém se pohybuje, které ho obklopuje. I tady najdeme několik faktorů, které jsou důležité a třeba i najdete některé, které můžete změnit v prospěch vašeho dítěte.

1.       Špatný mluvní vzor – když někdo v okolí dítěte nemluví správně nebo má vadu řeči

2.       Nesprávný styl výchovy – dítě si může o všem rozhodovat sama, cvičí s celou rodinou

3.       Nedůsledné nebo přísně autoritativní výchovné metody

4.       Citová deprivace – dobré materiální zabezpečení, ale málo času na dítě

5.       Rozdílnost mezi požadavky a možnostmi, které dítě má – mnoho zájmových kroužků, uměle vytvářená vícejazyčnost

6.       Vliv médií – nadměrné trávení času u televize a u PC

7.       Špatný stav sluchu, zraku i ostatních smyslů

8.       Nevyhraněnost v používání pravé nebo levé ruky

9.       Poruchy pozornosti a psychomotorický neklid – nám známé a tolik diskutované ADHD

10.   Poruchy intelektu

11.   Celkové zdravotní oslabení – zhoršuje již existující problémy

12.   Vlivy dědičnosti – nedědí se porucha, ale míra schopností – pohybová koordinace, typ nervové činnosti, povahové rysy

13.   Nedostatky v motorice hrubé – celého těla i jemné – rukou

14.   Nedostatky v jemné motorice mluvidel

15.   Nedostatky v pohybové koordinaci mezi mluvidly a pohyby jazyka, čelistí a rty, očí a rukou, rukou a mluvidel, očí a mluvidel

16.   Neobratnost mluvidel – špatná artikulace, malé otevírání úst

17.   Nápadné odlišnosti ve tvaru dentice – zubů

18.   Anatomické odlišnosti – rozštěpy různého typu

19.   Stav hlasivek – chrapot

20.   Špatný způsob dýchání – špatné frázování – špatné přidechování

21.   Nevhodné postoje rodiny, kdy v rozhovorech komentují mluvní projevy dítěte nebo nevhodné postupy při výuce k dobré řeči

Našli jste něco, co Vám pomohlo odhalit příčinu vady řeči u Vašeho dítěte? Myslíte si, že můžete něco i sami napravit, změnit, upravit nebo třeba i odstranit? Pokud ano, pak Vám přeji hodně trpělivosti.

A příště? Působí na vady řeči i civilizační vlivy?

Za civilizační vliv se může považovat nedodržování rolí a řádu v rodině a nedůslednost ve výchově ze strany rodičů.

Dříve byla výchova hodně autoritativní, dnes se styl výchovy přeměnil na velmi tolerantní. To sebou nese i nemalé potíže. Rodiče chtějí být svým dětem partnerem, stále něco vysvětlují. Dítě ale není zralé na to, aby se mohlo samo rozhodovat, to je parketa nás dospělých.

Myslíte si, že jste vstřícní a tolerantní, ale v očích dítěte jste slabochy, když je necháte rozhodovat. Děti o slabé rodiče nestojí, chtějí rodiče, kteří si vědí rady, vše znají, všemu rozumí a mají vedle nich pocit bezpečí.

V našem světě je i nadbytek zvukových podnětů, které oslabují sluchovou pozornost. Znáte ty situace, kdy voláte, na dítě mluvíte a ono nereaguje? Jeho pozornost je prostě vypnutá. Dítě nepřesně poslouchá, ale také nepřesně napodobuje a máme tu poruchy výslovnosti.

Jako zvuk, tak i slov je kolem nás více než dříve. Rodiče složitě vysvětlují dětem, co mohou a co ne a nezamýšlejí se nad přiměřeností s ohledem k jejich věku. Potkáváte tak maminku, která dítěti, které sotva chodí, vysvětluje, proč nemůže šlapat do kaluže. Jde v podstatě o přednášku na téma špinavé oblečení a mokro v botách. Dlouhá souvětí dítě těžko napodobí, často je ani nechápe. Dříve by to maminka řešila pár slovy. „Pojď, je tam voda. Budeš mít špinavé boty.“ A stačilo to.

Dnes se vůbec vytrácí dialog, mizí ochota naslouchání.

Když vás dítě neposlouchá, pak odborníci doporučují systém tří kroků:

1. důrazně řekneme, co od dítěte požadujeme a srozumitelně to vysvětlíme

2. připomeneme danou věc a připomeneme ji

3. konáme a tváříme se již přísně, aby dítě vědělo, že už není pánem situace

Nepřesné naslouchání vede ke komolení slov (místo slova Betlém dítě používá Batman), ale i k nepřesnému obsahu slov a jejich používání (Čím se topí v kamnech? Kamením.) Když je dítě tříleté – můžeme se pousmát, je to roztomilé, ale když je mu pět? To už budí podezření na poruchu.

Civilizace nám sebrala i společně prožitý čas s rodiči. Je to kuriózní, když máme pro děti všeho nadbytek a přece něco chybí. Citová deprivace – strádání se může projevit až za několik let, ale odborník ji pozná poměrně rychle.

Dítě se nejvíce učí od nejbližších lidí ve svém okolí. Ti jsou pro ně jistotou a má je rádo. A tady se již objevuje opožděný vývoj řeči nebo malá slovní zásoba.

Naše civilizace je postavená zejména na podnětech zrakových – vnímáme tvary, barvy, nápisy…

Pozornost při sledování obrazovky se pohybuje ve 4 letech kolem 15 minut. Pak nastupuje útlum, dítě obrazovku sleduje, ale nevnímá. Děti jsou přitahovány barvami, pohybem. A tak vzniká to, že dítě se dívá, ale nevidí. Nedokáže rozlišit směr, nenajde odlišnosti mezi dvěma obrázky.

Tyto nepřesnosti se objevují při výslovnosti některých hlásek, později při čtení, psaní nebo domýšlení se slov při čtení, záměně písmenek atd. Pokud si rozdílů nevšimneme včas, pak většinou skončíme na logopedii s poruchou učení či nepřesnou výslovností.

Velkým nešvarem dnešní doby je také kladení věku nepřiměřených nároků na děti, které nemají na některé naše požadavky ještě plně vyvinuté schopnosti. Ať jsou to cizí jazyky, sportovní výkony či výtvarné schopnosti – to vše by dnešní dítě mělo obsáhnout co nejdříve a co nejlépe. A třeba ho to ani nebaví, třeba na ně ještě nemá, ale už kolem 5. roku po něm chceme plné pracovní nasazení jako u dospělého. Uvědomme si, že doba strávená ve školce je mnohdy 9 hodin. Pro dítě je to vlastně práce, protože i když si hraje, tak se vlastně učí, přicházejí nové podněty, nové zkušenosti, nové dovednosti a ono je musí zpracovat. Pak mnohdy má ještě nějaké kroužky a zájmové aktivity a výsledkem bývá únava, nezájem, pasivita či odpor. To může vést i ke koktavosti a různým neurózám.

Rodiče jsou často překvapeni, že se tyto obtíže řeší úpravou denního rozvrhu – tedy ubráním úkolů.

Pokud to s přetěžováním dítěte přeženeme, pak v době puberty, kdy chceme mít kontrolu nad trávením volného času, máme možnosti vyčerpány – dítě už vše „zkusilo“ v raném dětství a nejeví o nic zájem. Dejte v tomto případě na svůj zdravý rozum.

A nakonec si svou daň bere i nedostatek pohybu, kterým dnešní děti strádají. Přirozený pohyb je nahrazen tréninky, v horším případě televizí, či počítači.

Logopedi často bojují s nešikovností nejen mluvidel, ale i rukou. A tady se musíme uvědomit, že psaní, mluvení a čtení jdou ruku v ruce a jsou závislé na motorice a koordinaci.

Příště se budeme věnovat tomu, co kdy během vývoje dítěte můžeme řešit a čemu se kdy máme věnovat.

Když se objeví problém, tak hledáme řešení – na internetu, u kamarádek, ve školce, u odborníků. Komu ale věřit? Na internet moc nedejte, tam se toho vejde. Znovu Vás nabádám – dejte na zdravý rozum. Jsou tu nějaká obecná pravidla, která vycházejí z vývoje řeči.

A kdy máme co řešit?

Dyslalie – pokud máte u diagnózy dítěte napsáno toto, pak se jedná o špatnou výslovnost. Pokud je Vašemu dítěti méně než 4 roky, pak ji nemusíte řešit urgentně. Výjimkou by bylo nápadné šišlání nebo takové to francouzské „R“. Hlásky CSZ a ČŠŽ a měkčené ŤĎŇ se upravují až kolem 4,5 roku. Hlásky LRŘ se tvoří až kolem 5. roku.

Opožděný vývoj řeči – zde už můžeme pracovat s dětmi od 2 let, terapie začíná až po 3. roce věku dítěte.

Dysfázie – zde je narušená nejen výslovnost, ale i gramatika. Dítě slova komolí, neřadí slova ve větě správně. Přikláníme se k včasnému zahájení terapie.

Koktavost – s tou se můžeme setkat mezi 3. a 5. rokem. Pokud sama nezmizí, musí se problém řešit. U starších dětí – ihned.

Dysporuchy – to jsou všechny poruch s touto předponou – dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie…, také se s nimi můžete setkat pod souhrnným názvem specifické poruchy učení. Řeší se až u dětí školních, ale ve školce můžeme kontrolovat smyslové vnímání (sluch, zrak, hmat, čich), používání dominantní ruky, kresbu atd. To nám postačí v období rok před nástupem do školy.

Mutismus – dítě nechce mluvit s cizími lidmi nebo tam, kde to nezná. Logopeda vyhledejte, až když to trvá více týdnů. Nechte dítě nejprve prostředí a nové lidi kolem sebe okoukat.

Poruchy pozornosti – ADHD, ADD – řeší je spíše pedagogicko-psychologické poradny.

Porucha tempa řeči – pozorujeme mezi 3. a 5. rokem.

Nácvik nosního dýchání – řeší se ihned, ať jde o návykové dýchání ústy nebo stav po odstranění nosní mandle.

Poruchy hlasu – chrapot, přeskakování hlasu atd. řešíme ihned ve spolupráci s lékaři.

Dvojjazyčnost – když rodiče mluví s dítětem více jazyky – žádoucí jsou preventivní konzultace s logopedem, je zde vyšší riziko pro vznik některých problémů. Můžeme jim tak předejít.

Poruchy sluchu, rozštěpy rtu a patra, afázie – o dítě se starají odborníci, lékaři a logoped se na tomto systému podílí také.

A kde hledat pomoc? Tak zase příště.

Pokud hledáte logopedickou pomoc, pak máte jen dvě možnosti. Hledejte v oblasti školství nebo zdravotnictví.

Mateřská škola má dnes již řadu proškolených učitelek, které pracují v oblasti prevence a odstraňování drobných vývojových odlišností. Nejčastěji se jedná o poruchy výslovnosti C, S, Z a Č, Š, Ž a L, R, Ř. Ostatní poruchy patří do rukou logopeda. Úkolem logopedických preventistek je hlavně vytipovat děti, kde se vývoj řeči odlišuje od průměru a upozornit na tuto skutečnost rodiče,  příp. jim poradit, na koho se mají obrátit a jak mají s dětmi pracovat. tato činnost je nesmírně záslužná a dává rodině možnost začít se problémům s výslovností včas.

Speciální mateřská škola je vhodná pro děti, které mají rozsáhlou poruchu řeči. Zařazení dítěte do této školky podléhá schvalovacímu řízení. Docházka je kombinována s péčí klinického logopeda. Školka zajišťuje drobný nácvik v malé skupině dětí, logopedka pak péči individuální s vázaností na další odborníky (foniatry, neurology, psychology, psychiatry…). Rodičům nabízejí náměty na domácí nácvik.

Naše mateřská škola nabízí něco z obou zmiňovaných variant. Nejenom že tu pracuje logopedická preventistka, ale máme k dispozici i logopedickou asistentku a externě k nám dochází i logopedka, které provádí tzv. supervizi nad naší prací a individuálně s každým dítětem pracuje. Pokud může být u terapie rodič, jsme rádi, ale víme, že rodiče pracují a čas si udělat mnohdy nemohou. Proto u každého dítěte při terapii s logopedkou je přítomná jedna z učitelek, která je přímo informována o tom, jak má s dítětem pracovat, jsou zadány drobné dílčí úkoly a ty pak tlumočíme rodičům, kterým i případně poskytneme potřebné materiály k domácí práci s dítětem.

Další institucí, na kterou se můžete obrátit je Speciálně pedagogické centrum (SPC), které se zaměřují na určité poruchy. Naše mateřská škola spolupracuje se SPC v ulici E. Krásnohorské, které je součástí Základní a mateřské školy pro děti se sluchovým postižením.

V resortu zdravotnictví najdeme klinické logopedy, které mají státní zkoušku z logopedie a další atestace ze specializačních oborů jako je surdopedie, tyflopedie, somatopedie či etopie. Péče u takového logopeda je hrazena zdravotními pojišťovnami. Informace o těchto logopedech dostanete u svého pediatra, který dává doporučení k logopedické péči.

A jak tedy vypadá scénář?

1.       Rodičům se zdá, že řeč dítěte se nevyvíjí tak, jak by si představovali.

2.       Může je na to upozornit učitelka v mateřské škole nebo pediatr.

3.       Většinou se nejprve poradí s učitelkou ve školce.

4.       Pokud je čas a dítě je ještě „malé“, tak bude stačit preventivní péče v mateřské škole.

5.       Pokud je ale dítě již „starší“ (více než 5 let) nebo se preventivní péčí nic nelepší, pak je čas poohlédnout se po logopedovi.

6.       Je-li logopedická péče podchycena včas, mohou být intervaly mezi návštěvami delší.

7.       Jedná-li se o lehčí vady, může s dítětem ve školce pracovat také logopedická asistentka, které přinesete od logopedky zprávu, co se má s dítětem procvičovat.

8.       Nedoporučujeme tzv. logopedickou turistiku, kdy každou chvíli s dítětem pracuje někdo jiný a postupy se často kříží a výsledek nemusí být takový, jaký očekáváte.

9.       Nejdůležitější je ale dobře propojená spolupráce logopeda, rodiče, dítěte a učitelky.

Ani dobře placená logopedická péče nezajistí úspěch automaticky, pokud se nezapojíte a nebudete se svými dětmi procvičovat potřebné.

6. kapitola

Než začneme s logopedickou péčí, pojďme si sestavit pravidla, která zajistí úspěch a dobré výsledky.

1.       Dodržování dohodnutých termínů – pokud nemůžete přijít, omluvte se včas, neomluvená absence se eviduje a podle toho se pak k vám přistupuje.

2.       Co nejpřesněji se snažte dodržovat doporučené postupy, které obdržíte od logopeda. I když to mnohdy vypadá jako hra, jde o nácvik, kterým se odstraňují nedostatky nebo blokády ve vývoji řeči dítěte. Pokud se odstraní příčina, mnohdy se s ní vyrovná i problém.

3.       Pokud Vám něco není jasné, nebo se Vám něco na postupech nezdá, požádejte o podrobnější vysvětlení. Někdy pracujeme až moc profesionálně a zapomínáme na to, že rodič je laik a nemusí být „v obraze“.

4.       Nikdy svévolně neměňte doporučované postupy na základě toho, že si něco přečtete na internetu nebo co Vám doporučila kamarádka, která taky před lety měla dítě, které špatně vyslovovalo nějakou hlásku. Na Internetu nejsou mnohdy články příliš odborné a může je tam vkládat v podstatě kdokoli a kamarádka sice svému dítěti s vadou výslovnosti pomohla, ale základ a příčina špatné výslovnosti může být zcela odlišný a napácháte více škody než užitku. Důvěřujte tomu, že logoped nejlépe zná Vaše dítě a ví jak mu pomoci odstranit ty pravé příčiny.

5.       Cvičení s dítětem se věnujte pravidelně, několikrát za den a jen několik minut. Dítě můžete motivovat malou odměnou. O čase nemá mnohdy ponětí, zkuste to třeba tak, že cvičení udělá 10x správně a pak skončíte a ono dostane vytouženou odměnu.

6.       Splněné úkoly evidujte na viditelném místě, aby mělo dítě i zrakovou kontrolu. Paměťové stopy, které vzniknou v ovzduší dobré nálady a v pohodě jsou trvalejší než ty, které vznikaly ve stresu, nechuti a s donucením.

7.       Vyhýbejte se pokynům: řekni to znovu, opakuj to, oprav se apod. Dítěti dávají najevo, že neumí mluvit. Zákonitě se pak řeči vyhýbá, má trému, reaguje negativně a může být i agresivní.

8.       Chyby napravujte ozvěnou – Dítě řekne něco nesprávně, vy to zopakujte, ale správně. Tím dítěti dáváte zpětnou vazbu -Já ti rozumím a dávám ti dobrý mluvní vzor. V tónu řeči nesmí zaznít výčitka nebo popud, aby se opravilo. Děti rády napodobují a většinou se spontánně opraví samy. Pokud se mu něco zvlášť dobře podaří vyslovit správně, pak to také zopakujte a mimikou vyjádřete uznání, ne slovně. Používejte jenom pochvalu a povzbuzení.

9.       Používejte knížky, obrázky, skládačky, časopisy – nejen, že nácvik urychlí, ale podporují i slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti Vašich dětí.

10.   A pravidlo na závěr – věnujte dětem svůj čas, komunikujte s nimi, ptejte se, zajímejte se – jednou Vám to rády vrátí.